Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konec taliánských jazz-grindových extremistů PSYCHOFAGIST na sklonku minulého roku byl stejně náhlý, jako blesk z jasné oblohy. Jen si představte, že se kapela po patnácti letech rozpadne uprostřed turné. Téměř ihned po této události však kytarista Stefano Ferrian a bubeník Federico dávají dohromady novou kapelu. Sestavu doplňují nejen o baskytaristu, který tedy zdaleka nemá kvality Marcella z PSYCHOFAGIST, ale hlavně i o zpěvačku Dalilu. Toto kvarteto se záhy na počátku roku 2014 zavírá ve studiu Den Records a nahrává materiál na desku „Atoma“.
Žánrová odbočka je více než citelná. Od technických grindcororvých experimentů, u kterých PSYCHOFAGIST se nebáli do sebe nasávat zatěžkaný sludge, math rock nebo i jazz, se nová kapela posunula do krajiny industriálu. Nečekejte však ale nic ve stylu MARILYN MANSONA. Ze SYK je velmi intenzivně cítit, z jaké scény pocházejí a stejný level extrému, jaký měli PSYCHOFAGIST, si naštěstí zachovali. Instrumentální složka si zachovává zálibu v lámaných rytmech, které ale zasazuje do průmyslové mašinerie disharmonických riffů smrdících vazelínou a železnými pilinami. Většinou bez nějakých přídavných efektů tak vytvářejí dokonalou iluzi nelítostného metalového stroje. A nad tím vším chaoticky létá lehce zbustrovaný křičený ženský vokál, který dokonává bestiální tíživou atmosféru.
Pokud znáte videoklip „Happiness is Slavery“ od NINE INCH NAILS, tak toto je naprosto přesné převedení jeho vizuálu do zvuku. Masochistická kulisa, při které kovové mašiny trhají živé tělo.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.